Výletník

Poslední Tomův pátek, kdy měl v práci noční a tudíž i poslední možnost v zimě, vyrazit na dva dni pryč, aniž by si bral dovolenou. 

Proto toho využíváme a i přes ne, příliš lákavou předpověď počasí, ráno po osmé odjíždíme do Sušice.

Pro dnešek máme v plánu trasu dlouhou asi patnáct kilometrů a měli bychom přidat osm kopečků do Horobraní, v Šumavském podhůří.

Zaparkujeme poblíž plaveckého bazénu a jdeme na autobus, kterým se přepravíme do Chlumu u Hartmanic, odkud se do Sušice chceme vrátit pěšky.

Bolí mě sice patní ostruha na pravé noze, ale vyzbrojena olfenovou nápastí, to snad zvládnu. 

Hned za osadou odbočíme ze silnice na louku, abychom si tudy zkrátili pár desítek metrů.

Pak, pokračujeme, po asfaltové silničce k rozcestí Krušec a odtud jdeme po zelené t.z.t. ještě pár set metrů.

U výklenkové kapličky se dáme vpravo a vystoupáme na náš první vršek dne. Jmenuje se Myslivecký (690 m) a není na něm nic moc pěkného.

I výhled je zde poněkud omezený.

Proto se tu nezdržíme a po přilehlé pastvině dojdeme na další vršek, tentokrát Ptačí (693 m.)

Cestou k němu už je to lepší a můžeme se kochat výhledy na hřebeny Šumavy, popř. do údolí pod námi.

Z Ptačího vršku jdeme z kopce k osadě Dolejší Krušec. Chceme si prohlédnout zdejší barokní zámeček a kapli sv. Jana Nepomuckého z let 1832-1833. Bohužel vidíme jen chátrající objekty za plotem a blíž se nedostaneme. Navíc jsme si chtěli zkrátit cestu přes přilehlý pozemek, ale plot je příliš vysoký, takže nemáme šanci.

Nakonec tento úmysl po chvíli tápání zavrhujeme a usedlost obcházíme. Díky ohrazení, dost velkým obloukem až na silnici, po níž projdeme Dolejší Krušec a za ním odbočíme do lesa. Po lesní cestě dojdeme ke zbytkům barokní kaple.

Protože je poledne, poobědváme z vlastních zdrojů a pak se pustíme přímo lesem na blízký Janský vrch (683 m.). Odtud klesáme zpět do Prostředního Krušce. Počasí nám zatím přeje, je oblačno, vítr moc nefouká a občas nám na cestu zasvítí i sluníčko.

U Božích muk nebo spíš malé výklenkové kapličky na kamenném podstavci se dáme vpravo a po louce stoupáme na Loučovskou stráž (751 m.) která je zalesněná a taky dost zapadrtěná, takže se nám tady vůbec nelíbí.

Proto se zde nezdržíme a šlapeme po lesní cestě na stráž Nuzerovskou (802 m.). Ta je o padesát metrů vyšší a na vrcholu rozhodně hezčí.

Nejen, že je tady vrcholový bod s tyčkou, ale je zde i nový vrcholový kříž a přes paseku krásný výhled do údolí Otavy pod námi, na Sušici a Kašperskou vrchovinu.

Pokocháme se, zdokumentujeme a jdeme dál. Asi po deseti minutách chůze, v lukách pod vrcholem, nás zastihne téměř bouřková přeháňka, po níž opět vysvitne sluníčko. Dnes to tedy vypadá, že apríl dorazil.

Za slunečného počasí, ale prozatím v pláštěnkách, protože chceme, aby na nás oschly, dorazíme na další dva vrcholy.

První je Stráž (755 m.) na okraji lesa a s výhledem pouze na louky, odkud jsme přišli.

Druhým je Volšovská Stráž (790 m.), v lese, také s novým křížem, ze které je přes paseku nádherný výhled na Svatobor. Tady lehce posvačíme, a moje pata o sobě dost dává vědět. Proto jí dopřeju růžovou pilulku a doufám, že se to zlepší. 

Teď dlouze klesáme, abychom opět mohli zanedlouho opět stoupat k dalšímu vrcholu. Nakonec však zjistíme, že toto stoupání je zanedbatelné.

Náš poslední vrchol Na Homolce (642 m.) je z této strany, téměř po rovině. Zato však sejít dolů do vesnice Volšovy, je výživné.

Kamenitý terén, nepřející mojí patě, trní, prořezávka a celkem sešup, to vše mi dává docela zabrat.

Naštěstí to netrvá dlouho a jsme na svážnici s odbočkou do vesnice, kam zanedlouho dojdeme.

Tady se zastavíme v parku u zámku, který vznikl v období baroka, přestavbou, z původně renesanční tvrze.

Na přelomu 19. - 20. století byl v držení rodiny Chotků, kdy dosáhl největšího rozkvětu. Dnes bohužel nijak reprezentativně nevypadá, přestože se v něm konají příležitostně, kulturně-společenské, akce pro veřejnost. Zámek v současné době slouží charitě.

Z Volšov vede naše kroky zelená t.z.t. do lesa, kde míjíme poutní kapli, pak osadu Horní Dvorce a nakonec další kapli, tentokrát Panny Marie Lurdské.

Odsud už zbývá poslední kilometr k autu, kam dorazíme po půl čtvrté odpoledne a jedeme se ubytovat.

Celá dnešní trasa měla 14,5 km s převýšením +550/-660 m.

A co se týče počasí, předpověď propršeného dne se nevydařila a tak jsme si užili takové proměnlivé, víceméně aprílové, kdy slunečno převažovalo J

https://mapy.cz/s/dukuhobado