Výletník

Je první prosinec a protože má být dopoledne ještě pěkné počasí, využijeme to k malému výletu a vyrážíme po nezbytných nákupech v Prachaticích, na Libín (1093 m.n.m.).

Autem se přiblížíme na Libínské Sedlo odkud jdeme pěšky. Od rozcestníku se pustíme po zelené t.z.t. Na konci obce u lyžařského areálu se pokocháme výhledem k Boubínu a nedaleko odsud, hned na kraji lesa si prohlédneme pěkný kamenný kříž. Pak pozvolna stoupáme po úzké lesní silničce až k rozcestí U Sedýlka. Tady opustíme zelenou t.z.t. a vydáme se po žluté, která nás dovede na Sedýlko. Zde je poslední možnost parkování, pro ty, kdo jít daleko nemohou nebo nechtějí. Před námi je poslední stoupání, tentokrát po modré t.z.t.

Asi dvěstě metrů před rozhlednou, míjíme areál zdejšího lanového parku, který je pravděpodobně v likvidaci. Na zemi, vedle stezky leží hromady rozebraných podlážek a lan. Je mi z toho docela smutno, protože vždy, když jdu okolo, zavzpomínám na první lezení nejen naše, ale hlavně dětí :-)

Zdejší lanový park, byl 1,5 km dlouhý a obsahoval víc, jak osmdesát překážek. Stezka se skládala ze čtyř tras a mohly na ni děti od 130 cm. Teď to vypadá, že je mu tady konec.

Konec nostalgie a jde se dál. Vystoupáme na bílou kamennou rozhlednu, o jejíž výstavbu se zasloužil Šumavský klub turistů, jenž působil v Prachaticích, jako odnož Rakouského turistického klubu.

Rozhledna byla otevřena v roce 1883 a říkalo se jí Rudolfova věž, na památku zásnub habsburského prince Rudolfa a princezny Štefánie. Její výška je 27 metrů a v roce 1935 přešla pod správu KČT. Během války sloužila vojenským účelům, po té chátrala a v roce 1994 prošla opravou a je přístupná veřejnosti.

Dnešní výhled je celkem dobrý, ale až na Alpy nedohlédneme. Jsou schované v mracích, stejně jako nedaleký Boubín a Bobík.

Pokocháme se tedy výhledem na Prachatice, Temelín, Písecko a Českobudějovicko, dále pak Blanský les, Kleť a vojenský výcvikový prostor Boletice s vrcholy Chlum, Lysá a Knížecí Stolec. Stejně tak si prohlédneme nejbližší okolí a pak rozhlednu opouštíme.

Ještě před odchodem přispějeme do zdejší kasičky symbolickým vstupným 2x10,- Kč. Občerstvit se nemůžeme, protože turistická chata, zde již nějakou dobu bohužel nefunguje.

Zpáteční cestu zvolíme po modré t.z.t. Máme před sebou celkem prudké klesání, kdy na dvou kilometrech sklesáme 240 metrů.

Na kraji lesa, na dohled od vsi, míjíme vskutku zajímavou dětskou skupinku. Jsou to samí školkoví cvrčci, a my nechápeme s jakým nadšením se ženou zpět k obci, pravděpodobně k jejich tábořišti, jež je na dohled. Celé skupince zřejmě šéfuje neupravený mladík působící tak trochu "free" a vzadu to jistí dvě slečny ve stejném stylu.

Naše vycházka netrvala déle než dvě hodiny a ušli jsme pouhých šest kilometrů.