Výletník

Dle předpovědí počasí se nám babí léto chýlí ke konci a tak si dnes po obědě ještě vyšlápneme na kole. 

Autem popojedeme z Vitějovic, kde jsme celé dopoledne pracovali, do Budkova. Zaparkujeme na návsi, sedneme na kola a vyrážíme směr Chlumany.

V Chlumanech projedeme náves a dál pokračujeme po neznačené cestě přes les, směr Dolní Kožlí. 

Prvních pár set metrů je cesta příjemná a celkem rovinatá, ale když mineme jelení výběh a dostaneme se do lesa, začíná se její povrch zhoršovat a na řadu přichází i poměrně náročné stoupání. Asi po kilometru, který se zdá nekonečný přijíždíme na asfaltku, která nás za stále vydatného stoupání dovede do Dolního Kožlí. 

Tady se nezdržíme a jedeme dál. Chvilku po rovince, okolo nových srubů, pak přijde na řadu mírné stoupání a zanedlouho jsme v Horním Kožlí. Zde je na návsi proti kapličce turistický přístřešek, který využijeme k odpočinku a lehkému pamlsku, protože je potřeba doplnit síly na další stoupání, které nás čeká. Také se pokocháme výhledem do údolí. Škoda, že je v údolí opar, ale i tak je pokochání super, protože stromy v okolí září všemi barvami.

Když si odpočineme, jedeme do Mojkova, odkud opět stoupáme převážně lesem, až do Lštění. Zde si chceme prohlédnout kostel, který je však zavřený a tak nezbývá, než koukat jen zvenčí. Na sluníčku posvačíme a po delším rozhodování zda jet až na Mářský vrch, či nikoliv, vítězí varianta pokračování.

Nakonec se ukáže, že to bylo dobré rozhodnutí, cesta vede téměř po rovině a za necelou čtvrthodinku, už jsme na rozhledně, ze které až ne jednu výjimku, není žádný výhled, protože je přerostlá okolními stromy. Tak se kocháme opět barvami podzimu.

Zpáteční cestu jedeme z kopce přes Lštění, Dvorec, Libotyni a po hlavní až do Vlachova Březí. Pak se pustíme směr Chocholatá Lhota, odkud máme do cíle poslední dva kilometry. 

Domů přijíždíme před pátou hodinou s pocitem, že jsme si dnešní odpoledne pěkně užili. Malými vadami na kráse byl můj zapomenutý foťák a Tomášovo začínající nachlazení.