Výletník

Dnes ráno po snídani, už je mezi námi náš hlavní průvodce Luboš. První co udělá při ranním briefingu je, že totálně překope program, který byl plánovaný CK. Zřejmě se snaží o co nejmenší přejezdy autobusem. Z toho důvodu nám nabídne variantu výjezdu z Porta do Piany a pak stejnou cestou zpět, s tím, že odpoledne máme všichni dost času užít si moře. Protože nikdo není proti, je rozhodnuto. 

Z kempu si vyjíždíme každý kdy chceme. Já jedu s našimi spolubydlícími Yvonou a Víťou, protože Tomáš se zdrží v kempu. Petr má uvolněný nosič a blatník na kole a tak mu pomáhá najít nějaký vhodný šroubek z našich zásob.

Cesta z kempu stoupá po úzké silničce D81 stále vzhůru a tak po pár kilometrech těm dvěma nestačím, ale nevadí. Jedu si svým tempem a kochám se nádhernými výhledy na tmavě modré moře. V serpentýnách vyhlížím, kdy mě Tomáš dojede. Podaří se mu to asi na pátém kilometru a pak už jedeme společně. Na osmém kilometru přijíždíme ke skalnímu útvaru, který připomíná psí hlavu. Tady nás už Luboš zastavuje a směruje k místu, kde je pěkný výhled na červeno-růžové a oranžové skály různě vytvarované erozí, které zde spadají až do moře 200-300 m hluboko. Zaparkujeme a jdeme se kochat. Nafotíme tu nádheru a jedeme dál. Před námi je asi ještě kilometr stoupání. Projedeme okolo restaurace Les Rochers Bleus a pak jsme mezi nádhernými skalami, kde je silnička ještě užší. Kromě nás je tady spousta dalších obdivovatelů, takže se jen díváme a jedeme dál. Zastavíme se na zpáteční cestě.

Zanedlouho přijíždíme do starobylé korsické vesničky Piana. Zaparkujeme, projdeme se úzkými uličkami pokocháme pohledem na kemenné středověké domky, které připomínají malé pevnosti. Vypadá to zde, jakoby se tu zastavil čas. Pak si dáme u zmrzlinového vozíku zmrzlinu. Z velkého výběru neznámých názvů, vybírám myrtovou pro sebe a Tomáš zůstává u klasiky. Dá si vanilkovou. Nutno podotknout, že obě byly výborné, leč ta myrtová poněkud zvláštní :-)

Pak se rozloučíme s ostatními a jedeme zpět. Cestou se ještě kocháme výhledy na skály a na moře, nafotíme nějaké obrázky a jedeme z kopce zpět do Porta. Těsně před městečkem nemineme odbočku k moři a přijedeme na pláž. Kola odstavíme u budky pobřežní hlídky, hupneme do plavek, nasvačíme se a hurá do vody.

Konečně. Sice to trvalo, ale je to úžasné. Zdá se to nepochopitelné, ale pláž je téměř bez lidí. Voda teplá, čistá a průzračná, žádné mořské potvory, ani jiná havěť. Vlny tak akorát, protože nedaleko pláže je přístav, kde každou chvíli přistane nějaký člun. Nalevo od nás nádherné skály padající do moře, vpravo Janovská věž a přístavní městečko. Prostě nádhera.

Po několikahodinovém koupání, se vydáme ještě nad Porto, abychom vyfotili rozkvetlou agáve pro mamku. Je to úkaz, pro nás velmi zajímavý, protože tento květ, jak je zde vidět dorůstá až do výšky i několika metrů. 

Po návratu do kempu, spěcháme opět na večeři, po níž následuje briefing na další den. Večer strávíme v poklidu na terase a pak jdeme spát.

Dnes jsme ujeli na kole i s večerní zajížďkou pouhých 25 km a bylo to moc pěkné.