Výletník

Odjezd z Brna do italského Livorna

Po nutném nákupu svačiny na cestu a vydatné snídani opustíme penzion a opět podle navigace v tabletu se vydáme hledat parkoviště na Zvonařce.

Tomáš se zdá být už víc v pohodě, než před odjezdem z domova, ale já mám stále takové to lechtání v břiše, co když se něco nepovede? A my nebudeme moct odjet. Strašně by mě to mrzelo. Na druhou stranu, mám strach i z cesty a z trajektu. V neposlední řadě pochybuji, jak to zvládneme s koly na samotné Korsice? Naštěstí není moc času nad tím přemýšlet, protože jsme na posledních světlech před parkovištěm. Když skočí zelená na semaforu, odbočíme a po zaplacení parkujeme. Teď už jde do "tuhého".  Vybalit kola, pobrat všechna zavazadla, kterých mimochodem není málo, a přesunout se o pár metrů dál na nádraží k odjezdovému stanovišti.

Tady už panuje čilý ruch. Schází se účastníci zájezdu, nakládají se zavazadla do kufru v autobuse a kola do přívěsu, dle nám neznámých pravidel. Ještě než uložíme zavazadla do kufru, je mi doporučeno od pana řidiče, abych si vzala s sebou spacák do autobusu, že se mi nad ránem bude hodit. Moc jsem o tom v tu chvíli nepřemýšlela, ale díky za doporučení. Cesta s ním byla o mnoho příjemnější, nejen v přístavu, ale i v buse. Pak si na dveřích přečteme zasedací pořádek se jmény a jdeme obsadit svá místa. Těsně před cestou ještě zajít na toaletu, zavolat Peťule a pak vzhůru do neznáma.

Přesně v jedenáct hodin se autobus rozjíždí.

Po výjezdu z města se dozvíme od druhého průvodce Petra, že hlavní průvodkyně měla úraz a že její zástupce se k nám přidá až v neděli na Korsice. Takže první změna  Jak se v průběhu cesty dozvídáme, tak Petr jede jako průvodce poprvé, a co víc, trajektem nikdy nejel a na Korsice ani nikdy nebyl. Dál je nám představena kuchařka zájezdu Veronika a v poslední řadě se představí řidiči. Starší Michal a mladší Ondra. Zároveň nás Michal poučí o průběhu cesty a o vhodném chování v autobuse, abychom byli všichni co nejspokojenější. Jak se zdá, má to tady pod palcem a vyzná se asi ve všem. V neposlední řadě nás seznámí s možností občerstvení, které v buse poskytují. 

Cesta autobusem poklidně ubíhá, každé 3 až 4 hodiny zastavujeme, abychom se protáhli a zašli na toaletu. Po čtvrté hodině ráno přijíždíme na trajektové seřadiště do Livorna, odkud v osm vyplouváme. Všude je klid a tak se snažíme dospat noc.