Výletník

Dnes ráno jdeme na snídani už v sedm hodin. Pak vyfuníme zpět na kopec do chaty, umyjeme nádobí, sbalíme věci na etapu s sebou a opět hurá dolů z kopce k autobusu. V půl deváté vyjíždíme. Autobus nás odveze do 80 km vzdáleného přístavního městečka Calvi. Cesta trvá téměř tři hodiny a opět jsme nuceni s autobusem překonat více či méně úzká místa mezi skalami. Z toho důvodu brzy za Portem Ondra vyskočí z autobusu a ukazuje Michalovi, kolik místa zbývá po stranách mezi skalami, nebo nad srázem, abychom tam nespadli, nebo nepoškodili autobus. My se bojíme a zároveň kocháme nádhernými srázy a mořskými zálivy, které jsou před námi. Když projedeme vyhlídkové sedlo Col de Palmarella dostaneme od Petra mapy, podle kterých dnes pojedeme. Při průjezdu křižovatkou Le Fango, nám Michal ukazuje, kde bude čekat autobus. Za necelou hodinku jízdy se před námi objevuje pevnost Calvi, korsické město Kryštofa Kolumba. Projedeme městem k fotbalovému hřišti a začínáme vykládat kola. Naše jsou naštěstí v pořádku, ale Hanka s Milošem - jak o sobě řekli: Jihočeši z Moravy, mají poškozené ráfky i pláště. Dlouhou cestou zřejmě došlo k jejich uvolnění a kole se třely o sebe. Naštěstí se jim to podaří s pomocí ostatních dát do pořádku, aby mohli vyrazit a my, zatímco opravují, si jedeme prohlédnout citadelu.

Po příjezdu k pevnosti, chci naše kola zaparkovat a dál jít bez nich. Ostatní nám to rozmlouvají a tak je vedeme s sebou. Nakonec jak jsem předpokládala, to není moc praktické a tak je stejně odložíme, zamkneme a jdeme se kochat pevností a hlavně výhledem, na nádherné moře, který se zde nabízí. Když se dost pokocháme vyrážíme zpět k autobusu, ale cestou potkáme ostatní, a tak se k nim přidáme a vyrážíme na trasu. Je 12.15 slunce svítí na plný pecky a ve stínu bude minimálně 30 stupňů. Kolik je tady, nedokážu odhadnout.

Nejprve vyjedeme na vyhlídku, za městem, kde v troše stínu lehce posvačíme, teda hlavně se napijeme a pak pokračujeme po úzké silničce dál - směr Le Fango. Chvílemi se jede pohodově, chvílemi nás moří horko, ale výhled na úžasně modré moře a nádherné pobřeží, za naši námahu rozhodně stojí. Je to nádhera, až se mi tají dech. Jenom to úmorné vedro. Zastavujeme a pijeme jak o život.

Asi tak v polovině cesty dojíždíme naše kolegy, kteří se občerstvují v místní občerstvovně. Později z netu zjišťuju, že jsme poblíž Argentelly v zálivu Crovani a bývali zde v okolí stříbrné doly. Dnes jsou tu vidět jen zříceniny po nějakých stavbách. Všechno zdokumentujeme a jedeme dál.

Zanedlouho mineme odbočku na pláž k moři, což mě mrzí.  Protože ale nevíme kolik času budeme potřebovat do cíle etapy, nezbývá než nezastavovat a jet dál. Škoda :-(

Po pár dalších kilometrech se začíná naše cesta od moře vzdalovat a sjíždíme do údolí říčky Fango, Na první křižovatce se dáme doprava na most. Vyfotíme vyschlé koryto a pokračujeme k autobusu. Tady nás Petr s Michalem nasměrují k tůním u Janovského mostu. Po osvěživé koupeli se na kolech vracíme zpět k busu a po jejich naložení jedeme do kempu.

Na zpáteční cestě překonáme úzká místa, tentokrát s Petrovou pomocí, protože Ondra jede do cíle na kole. Přestože na něho čekáme, nějak nestíhá :-)))  Nutno podotknout, že je to borec, já mám po dnešních čtyřiceti kilometrech dost, natož ujet přes osmdesát. To by mě asi zabilo.

Do kempu přijíždíme se zpožděním v půl osmé, a tak opět v poklusu do naší chaty, osprchovat se, pobrat nádobí a honem z kopce dolů na večeři. Po ní následuje informace, že by měl dorazit hlavní průvodce a také, že dnes bude seznamovací večírek. Když se najíme, tak opět zdoláme náš kopec, abychom si mohli umýt nádobí a pak se zase vrátíme zpět.

Na seznamovacím večírku se všichni vzájemně představíme, díky představovací hře. Každý je nucen říci své jméno a k němu nějakou vlastnost, která začíná od stejného písmene jako se jmenuje. A co víc, nejdříve musí zopakovat všechna jména včetně "příjmení" která byla řečena před ním. Byl to docela nářez, ale pobavili jsme se. Spát jdeme téměř v jedenáct hodin a doufáme, že zítra se podíváme k moři.