Výletník

Je půl šesté ráno a po probdělé noci se trochu procházím po seřadišti. Začíná tu být šum. Přichází celníci a zaměstnanci trajektových společností, kteří kontrolují cestovní doklady. Pozoruji jak se budí jednotlivé posádky aut i autobusů a po kontrole dokladů jedou k nalodění. Na nás přijde řada po sedmé hodině.

Autobus opouštíme a na trajekt jdeme po svých. Při nastupování do ocelových útrob trajektu, mám takový ten svíravý pocit kolem žaludku a není mi dobře. Při představě, že se monstrum může potopit, se to ještě násobí. Tomáš je v pohodě, a zdá se, že s tím nemá problém. Naštěstí pro mě, se to na palubě zlepší a fóbie mě zakrátko opouští.

Sluníčko svítí, nebe je modré a moře ještě modřejší. Prostě je nádherný den a z paluby moc pěkný výhled na moře a na italské pobřeží. Během plavby, pozorujeme číšníky v jejich práci na baru, projdeme palubu i podpalubí, fotíme a kocháme se výhledem na moře. Když nás nebaví se dívat, snažíme se o trochu spánku, ale protože je čím dál tepleji, tak se nám to moc nedaří. Po pěti hodinách plavby, jsme u Korsiky. 

Před námi je ostrov, na kterém hory snad vystupují už z moře. Nádhera :-) Po vylodění v Bastii, máme hodinku rozchod, a tak se jdeme podívat do města. Nejdříve projdeme nábřeží, kde je náměstí nazvané Place St-Nicolas se sochou Napoleona v převleku římského císaře. Odtud projdeme uličkami s kavárnami a obchůdky až ke kostelu St - Jean Baptiste = Sv. Jana Křtitele, kde se od skupinky oddělíme a vyrazíme prozkoumat další uličky. Bohužel to nebyl dobrý nápad. Čím dál od pobřeží, tím horší. Nejen, že to místy vypadá dost vybydleně, ale také to tam zrovna nevoní. Proto se vracíme zpět na nábřeží a zajdeme se ještě podívat do kostela Notre Dame de Lourdes. Po prohlídce kostela jdeme přímo do přístaviště, odkud busem jedeme dál. Jak jsme zaslechli od Michala, čeká nás 5,5 hodiny dlouhá cesta při které bychom měli ujet 135 km. Nějak nám to nejde na rozum, tak uvidíme. 

Zanedlouho to pochopíme, projíždíme nádhernou soutěskou Scala di Santa Regina, v níž je cesta v několika místech hodně úzká a samá zatáčka, za níž není vidět dál. Proto projíždíme za hlasitého troubení, abychom o sobě dali vědět těm co jedou proti nám. Náš autobus s vlekem, potřebuje trochu větší manipulační prostor, a tak je cesta o to náročnější. Zanedlouho míjíme přepouštěcí nádrž Calacuccia, přitéká do ní divoká řeka Golo, kolem které vystoupáme po velmi úzké asfaltové silničce, kde není žádná krajnice, natož svodidla, až na vrchol nejvyššího silničního sedla zde na Korsice, Col de Vergio (1477 m.n.m.). Stojí zde mohutná socha Krista Krále, vytesaná z růžové korsické žuly. Tady je malá foto - pauza a pak za neustálého klesání a troubení při kterém nezbývá než obdivovat Michalův řidičský um, projíždíme soutěskou Spelunca. Překvapují nás zde volně pobíhající stáda divokých prasat, sem tam i nějaké té kozy. Mineme vesničku Évisa, dále na protilehlém kopci vidíme vísku Ota a zanedlouho sjíždíme k pobřeží do Porta, kde je náš kemp Les Oliviers. Jak je vidět, všichni jsme rádi, že máme tu "adrenalinovou" jízdu za sebou. Musím přiznat, že se mi to moc líbilo, ale byly i chvíle, při kterých jsem myslela na své nejdražší a doufala, že se nic nepokazí a zdárně dojedeme do cíle.

Po výsadku z autobusu se podle připraveného seznamu dozvíme v jaké chatě a s kým budeme bydlet. Vychází na nás chata č. ....Zanedlouho zjistíme, že je to moc pěkné ubytování, leč s jednou zásadní nevýhodou. Budeme nejdál a nejvýš. Kemp je totiž v šíleném kopci a tak nám dá dost zabrat než vytáhneme svá zavazadla. Po náročném výstupu k bungalovu zjistíme, že nemáme klíče, a tak čekáme, až nám je Petr přinese, abychom se nemuseli vracet. Zbývající čas do první večeře využijeme k seznámení se s ostatními spolubydlícími a pak se teprve ubytujeme. Po večeři se dozvíme program na zítřek a nakonec ještě krátce pokračujeme v "seznamování"  na terase. Po jedenácté jdeme spát.