Výletník

Při brouzdání na netu, jsem po rozkliknutí webu Národního parku Šumava, objevila zajímavý program určený pro návštěvníky s pohybovým omezením. Jedná se o vyjížďky na elektrických čtyřkolových skútrech s průvodcem, pojmenovaný Na skútru po Šumavě.

Program je určený přednostně pro osoby na vozíku, držitele ZTP nebo ZTPP, ale zároveň při nevyčerpání kapacity jej mohou využít i senioři nad 65 let.

Proto mě nabídka zaujala, především kvůli našim rodičům, pro které je to výborná možnost jak se podívat na Šumavu. 

Po vybrání vyjížďky z několika nabízených tras a datumů, jsem odeslala rezervační formulář, a brzy po té dorazil potvrzující email. Tak mám vše zařízeno a nezbývá než čekat na onen den. Hlavně, aby nám vyšlo počasí, důchodci se nelekli a výlet se uskutečnil 

Hurá, je to tady, Tomáš naloží naše dvě kola a v osm ráno sedáme do auta a jedeme pro mamku do Vitějovic. Ještě nás čeká nezbytná zastávka v Prachaticích v Mototechně a pak už jedeme přes Vimperk na Rokytu.

Protože máme dost času, dáme malou zastávku v Kvildě. Zaparkujeme v centru obce před info-centrem a nahlédneme do místního kostela, který je zasvěcen svatému Štěpánu. Je to nejvýše položený kostel v Čechách. 

Počasí je nádherné, sluníčko svítí a tak doufáme že se oteplí, protože teď je asi tak 8°C, což není nic moc.

Před desátou vystupujeme na parkovišti Rokyta,  poblíž budovy bývalé hájenky, kde sídlí informační středisko NP Šumava. Je zde umístěna stálá expozice historie a osídlení, této části Šumavy. Dále, na louce, hned  v těsné blízkosti parkoviště, je i venkovní expozice s přehledným popisem a ukázkou hornin nacházejících se na Šumavě.

Vezmeme si baťůžky a pomalu jdeme k budově, před níž jsou již připravené malé červené skútry s vlaječkama. Je na ně úžasný pohled .

Zanedlouho se objeví průvodce, jehož jméno jsem bohužel zapomněla, a začne proškolení ohledně jízdy, při němž nechybí ani vyplnění nezbytného formuláře, že vyjížďka se koná na vlastní nebezpečí. Vše je nakonec stvrzeno podpisem zúčastněných. 

Pak následuje seznámení se s řízením, kde se dozvídáme, že skútr se při jízdě ovládá pouze jednou páčkou. Při jejím stisknutím se rozjíždí, při pouštění zastaví.

Nic složitého, ale pan průvodce nás straší tak, že se chvílemi zdá, odtud utéct. Při pohledu na věk zúčastněných, má zřejmě větší strach než oni.  

Stále připomíná, že můžou od svého záměru upustit. Nakonec se tak nestalo a my se rozjíždíme. Generace starších na skútrech a my dva s Tomášem na kolech jako technický doprovod, případně navigace.

Trasa vede k blízkému Vchynicko - Tetovskému kanálu, podél něhož jedeme k můstku za rozcestím Rokyta.

Po jeho přejezdu stoupáme lesem asi tři kilometry po cyklotrase č.2117. Průvodce stále zastavuje a ukazuje nám místa, předchozích bouraček. Zároveň dostáváme podrobný výčet zranění, ke kterým zde v minulých vyjížďkách došlo. 

Asi po půl hodině přijíždíme ke Tříjezerní slati. Zaparkujeme a jdeme se na ni podívat. Slať je tvořena třemi malými jezírky, mezi něž nás přivede nový povalový chodník, a malým obloukem se vracíme zpět na její okraj, kde je umístěn informační panel. Jezírka jsou letos poměrně malá, a jejich okolí také není moc podmáčené, jak by mělo na slatích být, protože je už pár let celkem sucho.

Po návratu ke skútrům pokračujeme po cyklotrase č.2122 z prudkého kopce dolů do údolí Roklanského potoka na rozcestí Rybárna. Zde se dozvíme, že rozcestí je pojmenováno podle bývalé hájenky, která se zde stále nachází a je odvozeno od jména posledního majitele pana Fischera. V současné době slouží k ubytování.

Dál pokračujeme údolím Roklanského potoka proti proudu, mineme soutok s Javořím potokem a na rozcestí u místa, kde stávala Javoří pily, jejíž provoz ustal již před rokem 1892, se dáme vzhůru do kopce po cyklotrase č. 2117, jež vede souběžně s modrou T pro pěší. Dalším rozcestím na naší trase je rozcestí zvané Pod Oblíkem, od nějž se pustíme po žluté T, která nás opět okolo Tříjezerní slaťě dovede na Rokytu, kde jsme s vyjížďkou započali.

Odevzdáme skútry, rozloučíme se s jejich obsluhou a usedáme na dřevěnou lavičku abychom na sluníčku posvačili, a trochu si to tady užili, než se pustíme dál. Zpáteční cestu autem volíme okruhem, abychom naše důchodce ještě trošku provezli po Šumavě. 

Zastavíme v obci Srní, kde opět nahlédneme do kostela. Tentokrát nese jméno Nejsvětější Trojice. Pak nás zde zaujme netradiční kamenná předpověď počasí , kterou určitě stojí zato vyfotit. Zároveň s ní ještě fotím upoutávku na místní autobusové zastávce, která láká do blízkého hotelu.

Po prohlídce místa ještě krátce stavíme u pomníčku v bývalé vísce Velký Bor,  odkud pokračujeme do Prášil. Projedeme obcí a přes Dobrou Vodu, Hartmanice, Kašperské Hory a Vimperk uháníme k domovu. 

Vracíme se okolo páté hodiny a autem máme za sebou i s dvojitou zajížďkou přes Prachatice cca 190km. 

Celý den se nám pěkně vydařil, vyjížďka se všem líbila a zvládli jsme to také v pohodě .

Trasa na skútrech: 

Rokyta - Vchynicko-Tetovský kanál - Tříjezerní slať - Rybárna - Javoří pila - Tříjezerní slať - Vchynicko-Tetovský kanál - Rokyta  .........do 14-ti km